Fotbal - muži
Přehled hráčů - muži
Na této stránce Vám budou v krátkých medailoncích shrnujících jejich dosavadní kariéru postupně představováni jednotliví hráči mužů SK Jiřice. To, kdo z kádru se zde objeví, záleží pouze na něm konkrétně pak na jeho ochotě se zde veřejně prezentovat. Od toho se také odvíjí, jak rychle je sekce průběžně doplňována.
Jakub Vincenc
Fotbal jsem začal hrát ve svých 8 letech jak jinak než v Jiřicích. Vzpomínám si na první tréninky pod vedením p. Hromádky, kdy jsme jako malí špunti trénovali přihrávky placírkou. Je dost možné, že se mi je nedařilo zcela vypilovat, a skončil jsem v brance. Tam jsem ale hrát nechtěl, navíc jsem jednoho sychravého podzimního dne dostal v Novém Rychnově z blízka merunou přímo do nosu a to byl konec mé brankařské kariéry.
Začal jsem tedy nastupavat především na pravém kraji obrany či zálohy a přestože to nebyla žádná velká sláva, přetáhl mě kamarád do Humpolce, kde jsem působil od starších žáků až do staršího dorostu. Zde už měli jasno, že rychlé křídlo ze mě nebude a já se tak usadil ve středu obrany.
Byla to doba, kdy jsem prakticky neměl jiný zájem než fotbal. Trénovali jsme čtyřikrát týdně a já tuším po takřka dva roky nevynechal jediný trénink natož pak zápas. Toto období mi po fotbalové stránce hodně dalo. Záhrali jsme si i divizi a dá se říct, že z toho těžím dodnes, kdy už samozřejmě pravidelně a tak kvalitně netrénuji.
Po přechodu do dospělého fotbalu jsem přestoupil zpět do svého mateřského klubu a fotbal se pro mě, stejně jako pro většinu mých spoluhráčů, stal více zábavou a odreagováním než dřinou na tréninku. Nutno podotknout, že i tak jsme s SK Jiřice na dvě sezony nakoukli do I. B třídy. V současné době hrajeme okresní přebor, kam si myslím, že výkonostně i svým přístupem takňák patříme.
Mým fotbalovým vzorem byli vždycky ti hráči, kteří zůstali věrni jednomu klubu a snažili se pro něj odvést maximum nejen na hřišti. Nade všechny ale vyčníva Steven Gerrard a celý klub Liverpool F.C., kterému dlouhodobě fandím a od památného finále Ligy Mistrů v roce 2005 je mojí srdcovou záležitostí. Na domácí scéně jsem zarytým Sparťanem od té doby, kdy jsem jako malý kluk fandil v derby Spartě s takovou vervou, že jsem bubnováním zlomil babičce její oblíbenou vařečku.
David Čepl
Na fotbal mě dali moji rodiče, nejprve jsem chtěl jít do Humpolce, ale po vzorovém tréninku mě to tam neohromilo a tak jsem hledal dál. Zanedlouho mě oslovil kamarád, který v té době hrál za SK Jiřice v kategorii starších žáků a jako trenér zde působil Sváťa Veroněk. Tímto způsobem jsem začal hrát za Jiřice.
V Jiřicích působím již 14 let s přestávkou, kdy jsem se věnoval více soudcování fotbalu. Nejvíce let jsem působil jako brankář, ale nemám problém s pozicemi v poli, které teď upřednostňuji. Vždy jsem si zakládal na tvrdosti v soubojích a proto vyznávám silový ofenzivní fotbal. Celý život se mi vyhýbala zranění, ale za poslední rok (2017) se střídá jedno za druhým. Momentálně se dávám dohromady po zranění kolene.
Můj oblíbený klub je Arsenal FC a fotbalový idol je Thierry Henry. Živím se jako projektant pozemních staveb.
Roman Čepl
Kariéra: AFC Humpolec, TJ Dálnice Speřice, SK Jiřice, Futsal klub Chlapíci Havlíčkův Brod
Oblíbené týmy: Dortmund, Juventus, Liverpool, PSG
Můj idol: Ronaldinho, Paulo Dybala, Emre Mor
Koníčky: futsal, tenis, hudba, grafika, fotografování
Mé první fotbalové zkušenosti jsem získal v týmu FK Humpolec (nyní AFC Humpolec), kde jsem účinkoval na postu brankáře. Myslím si, že jsem býval obstojným brankářem a v soutěži se mi celkem dařilo a dokázal jsem si připsat i pár nul na své konto. V této době jsme se v brance střídali s Tomášem Krčilem, jako asistent trenéra, který se věnoval brankařům, byl pan Majšner, který k nám měl opravdu skvělý přístup a pomohl nám z nás udělat dobré brankaře. Pod vedením hlavního trenéra Davida Holoubka v mladší přípravce jsem fotbal doslova začal milovat. Jeho tréninky byly výborně zorganizované a celkově jeho týmový přístup k nám a k fotbalu byl opravdu ukázkový. David byl a je trenérem s velkým T a jsem moc rád, že to dotáhl tak daleko a je v současné době již známou trenérskou osobností především díky angažmá ve Spartě, proti které jsme kdysi hráli jako malí kluci a pro mě to byl opravdu velký zážitek si zahrát proti Sparťanské přípravce. Sice tento duel pro nás neskončil úplně šťastně a já to celkem špatně nesl, ale ten zážitek je na celý život. V Humpolci jsem si prošel mladší i starší přípravkou a poznal spoustu nových lidí, se kterými jsme byli výborný tým. Když jsem přešel do starší přípravky pod vedení trenéra Žatečky, tak jsem si uvědomil, že vlastně být brankářem už nechci. Proto jsem kdysi z Humpolce odešel, protože jsem tam byl už zapsaný jako brankář a to, že bych třeba začal hrát v poli, nepřicházelo v úvahu.
Poté jsem nějaký čas fotbal nehrál nikde, ale to zase tak dlouho netrvalo, protože můj bratr David hrál tady v Jiřicích za starší žáky a já si řekl, proč svou hráčskou kariéru nezkusit právě v Jiřicích. Fotbal a celkově parta v Jiřicích, kterou jsme měli, mě opět pohltila. Trenér Svatopluk Veroněk výborně navázal na rozvoj mých fotbalových dovedností, vymýšlel výborné tréninkové plány a fotbal pod jeho vedením mě prostě bavil. A jsem moc rád, že i on se dočkal úspěchu a je v současnosti trenérem přípravek v FC Vysočina Jihlava. Na začátku to bylo pro mě těžké, jelikož jsem jako ještě hráč mladších žáků nastupoval na posledních deset minut v týmu starších žáků, protože mladší žáci prostě v Jiřicích v té době nebyli, ale já jsem byl rád, že se můžu pomalu rozehrávat a alespoň na těch deset minut se stát součástí výborného týmu a taky si zahrát se staršími kluky, než jsem byl já sám. Jednou jsem byl dokonce vybraný a měl jsem možnost jet ještě s Mirkem Jirků a Marcelem (Ochem) Belšanem na Fotbalový kemp Dušana Uhrina v Třebíči. Na to moc rád vzpomínám, protože mi to dalo po fotbalové stránce opravdu hodně. Byl to super týden, ve kterém jsme měli denně tři tréninky a já si tak mohl užít opravdovou fotbalovou zátěž a prožít spoustu výborných zážitků.
Jak šel čas v Jiřicích, tak i moje generace dorostla do starších žáků a já postupně začal nastupovat pravidelně v základu a jako střední záložník jsem se snažil tvořit hru. Dokonce jsem se po nějakém čase stal kapitánem. Na tyto časy také opravdu rád vzpomínám.
Pak přišel zlomový okamžik, kdy jsme měli nastoupit do dorostu, ale rozhodlo se, že se sloučíme se Speřickým dorostem kvůli nedostatku hráčů v našem týmu. Se Speřicemi jsme byli odvěkými rivaly a tak se spousta kluků rozhodla přestat s fotbalem úplně a tak nás tam zbylo jen pár. Jelikož jsme nebyli vůbec sehraní, tak se nám nedařilo a lidé postupně ubývali a tak jsme na zápasy občas ani neodjeli. A tak se soutěž v půlce sezóny musela odhlásit.
Moje fotbalová kariéra tímto, ale neskončila a já začal nastupovat za jiřické béčko na pozici krajního záložníka, kde jsem odehrál asi dvě sezóny a pak začal pravidelně nastupovat za jiřické áčko, které v té době hrálo B. třídu. Ze které jsme po dvou sezónách spadli a teď hrajeme okres. Nastupoval jsem ze začátku na postu krajního záložníka, ale postupem času mě přesunuli na post krajního obránce, na kterém hraju i v současnosti, ale rozhodně bych o sobě neřekl, že jsem čistokrevný obránce, protože i post krajního záložníka mi stále nedělá problém.